Popis opatření
Zajištění dostatečné výměny vzduchu a aktivní řízení teploty v interiérech za využití energeticky nenáročných způsobů ochrany vnitřního klimatu budovy.
Při větrání je z vnitřního prostoru budovy odváděn znehodnocený vzduch a místo něj je přiváděn čerstvý vzduch z venkovního prostředí. U rekuperace se jedná o zpětné získávání tepla v souvislosti s větráním, kdy je využito přirozeného, samovolného šíření tepla z teplejšího prostředí do chladnějšího.
Větrání
Rozlišujeme dva základní systémy větrání:
- přirozené větrání,
- nucené větrání – pomocí mechanického zařízení (ventilátor, vzduchotechnická jednotka apod.).
Pro trvalé větrání obytných prostor je vhodné využít některý z těchto systémů větrání:
- nucené podtlakové větrání – přívod vzduchu podtlakem větracími otvory umístěnými ve výplních stavebních otvorů nebo v obvodových stěnách s nuceným odvodem vzduchu z hygienického zázemí a kuchyně,
- hybridní větrání – přívod vzduchu je stejný jako v předchozím systému, ale doplněn střídavým režimem přirozeného a nuceného odvodu vzduchu vedoucí k minimální spotřebě energie,
- nucené rovnotlaké větrání – přívod ohřívaného venkovního vzduchu a odvod vzduchu větrací jednotkou, se zpětným získáváním tepla.
Rekuperace
- proces je realizován pomocí výměníku, kdy z odváděného teplejšího vzduchu přestupuje část tepla do přiváděného chladnějšího vzduchu a tím jej částečně ohřívá (proudění vzduchu výměníkem zajišťují ventilátory sloužící k větrání),
- základní varianty rekuperace: větrací jednotka s pasivní rekuperací – zajištění větrání, ale na vytápění se téměř nepodílí; aktivní rekuperace (s ohřevem vody) – lze pomocí ní větrat, topit, chladit a ohřívat teplou užitkovou vodu.
Implementace podle charakteru zástavby
- město i venkov
Doporučení pro realizaci opatření
- nutná znalost hodnoty tepelných ztrát/zátěže budovy, možnosti využití dostupných systémů eliminace vzniku tepelných zisků a možnosti alternativních způsobů větrání/chlazení (pasivní),
- požadavky na kvalitu vnitřního prostředí a větrání vychází z více platných předpisů, kritérii, kdy se jedná např. o intenzitu větrání, užívání či neužívání prostor, počet osob v místnosti atd.,
- při instalaci rekuperační jednotky je nutno zajistit správnou instalaci optimálního průtoku vzduchu,
- vysoké legislativní a technické nároky, zejména v oblasti chladiv,
- legislativa – zejména zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých předpisů, ve znění pozdějších předpisů a příslušné vyhlášky, technické normy, např. ČSN EN 15665 Větrání budov, ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov, ČSN 73 0331 Energetická náročnost budov atd.
Větrání
- dle místního členění: lokální, centrální,
- dle tlaku vzduchu ve větraném prostoru: přetlakový/podtlakový/rovnotlaký.
Rekuperace
- využití prakticky ve všech typech objektů, i v klimatizovaných,
- součást vzduchotechnického systému; výměníky tepla jsou klíčovým prvkem rekuperační jednotky,
- reálná účinnost rekuperace u běžně dostupných vzduchotechnických zařízení se pohybuje mezi 30 a 90 % v závislosti na velkosti jednotky a typu výměníku, přičemž účinnost nad 60 % se považuje za dobrou, nad 80 % za špičkovou; nulová účinnost je při otevřeném okně a odvodu teplého vzduchu bez užitku, stoprocentní účinnost by byla v případě větrání místnosti bez ztráty energie (technicky nerealizovatelné).