Popis opatření
Při výsadbách se upřednostňují trvalky a druhy vegetace, včetně dřevin, které dobře snáší extrémy sídelního prostředí zejména s nízkými nároky na zavlažování.
Lze předpokládat, že vzhledem k předpokládané změně klimatických a následně i stanovištních podmínek, patogenního tlaku a současně omezené využitelnosti allochtonních druhů, se bude spektrum použitelných druhů spíše zužovat, a na významu budou nabývat technologická opatření a následná péče.
Implementace podle charakteru zástavby
- veřejná prostranství.
Doporučení pro realizaci opatření
Záhony je možné zakládat na jaře i na podzim, přičemž při kombinování s cibulovinami je ideální právě podzim. Nejprve je dobré na připravenou plochu navést štěrkový mulč a do něj hloubit jamky a sázet sazenice a cibule. Větší výsadby se realizují i tak, že se nejprve vysazuje, a poté výsadba mulčem zasype – na jaře ji rostliny prorostou. Tento způsob je vhodný pro robustnější trvalky, drobnější druhy lze vysadit dodatečně. Poté, co zakoření, snášejí suchomilné trvalky letní sucho výtečně – po výsadbě však závlahu potřebují.
Je třeba vybírat druhy suchomilné a zároveň mrazuvzdorné, a také znát jejich budoucí vzrůst a podle toho volit rozestupy.
- pokud budou trvalky vhodně zasazeny tak, aby se doplňovaly co do tvaru (trsnaté, plazivé), výšky, olistění a struktury i doby kvetení, bude záhon estetický po celý rok,
- trvalky lze zkombinovat i s nižšími, k suchu tolerantními keři (růže, perovskie, komule), aj.,
- vždy vypadá přirozeněji a ladněji, pokud je jeden druh či odrůda vysazena vždy ve skupince,
- na jaře výsadbu rozzáří cibuloviny, jako jsou nenáročné botanické tulipány, narcisy, modřence, okrasné česneky, ladoničky, suchomilné cibulnaté kosatce.
Nízké druhy do cca 15-20 cm, rozrůstající se výběžky, tvořící nízké, zapojené porosty: mochna (Potentilla verna), mateřídouška (Thymus serphyllum, T. pulegioides, T. praecox), rozchodník (Sedum acre, S. album, S. sexangulare), lnice květel (Linaria vulgaris), hvozdík (Dianthus deltoides), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), sasanka (Anemone sylvestris), ožanka (Teucrim chamaedrys).
Druhy trsnaté, výrazně vertikální struktura: divizna (Verbascum lychnitis, V. phoeniceum, V. nigrum), sápa hlíznatá (Phlomis tuberosa), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), hadinec (Echium vulgare, E. maculatum), tužebník obecný (Filipendula vulgaris).
Druhy nad 15 cm, trsnaté či pomalu se rozrůstající: hvězdnice (Aster amellus, A. linosyris), třemdava bílá (Dictamnus albus), rozchodník (Hylotelephium maximum), rozrazil (Veronica spicata, V. incana, V. teucrium), kosatec (Iris aphylla, I. pumilla , I. variegata), koniklec (Pulsatilla patens, P. grandis), šalvěj (Salvia nemorosa, S. pratensis), oman (Inula hirta, I. ensifolia), len (Linum flavum, L. austriacum), tolita (Vincetoxicum hirundinaria), bělozážka (Anthericum ramosum, A. liliago), pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides), máčka (Eryngium campestre), hlaváček jarní (Adonis vernalis).
Středně vysoké druhy, rozrůstající se silněji: kakost krvavý (Geranium sanguineum), dobromysl (Origanum vulgare), třezalka (Hypericum perforatum), zvonek (Campanula glomerata), řebříček (Achillea millefolium).
Suchomilné traviny trsnaté: (je vhodné v trvalkových výsadbách používat pouze trsnaté druhy travin): smělek (Koeleria glauca, K. macrantha), kavyl (Stipa joanis, S. pennata, S. borysthenica), kostřava (Festuca pallens), strdivka (Melica transsilvanica, M. ciliata).
Druhy skalních výchozů: tařice skalní (Aurinia saxatilis, syn.: Allysum saxatile), strdivka (Melica transsilvanica, M. ciliata), rozchodníky, mateřídoušky.
Druhy výrazně se šířící, ve výsadbách mnohdy silně invazní: pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), jestřábník (Hieracium pilosella, H. aurantiacum), hlaváč (Scabiosa ochroleuca a další zástupci tohoto rodu), chrpa (Centaurea scabiosa a další zástupci tohoto rodu).
