Piaristické zahrady v Příboře

Projekt obnovy piaristického kláštera a jeho zahrad v Příboře představuje rozsáhlý urbanisticko-krajinářský celek o ploše přibližně 1,8 hektaru, který propojuje historickou architekturu s moderními prvky veřejného prostoru. Revitalizace probíhala postupně od roku 1992, přičemž samotná obnova zahrady byla realizována v letech 2014–2015 podle návrhu týmu Ing. Pavly Kašubové. V rámci terénních úprav bylo odvezeno a přemístěno zhruba 2 500 m³ zeminy, aby bylo možné obnovit historickou křížovou dispozici zahrady. Součástí projektu bylo také vybudování nového drenážního systému o délce cca 320 metrů, který řeší dlouhodobý problém s vysokou hladinou podzemní vody. Tento systém funguje na principu podzemních perforovaných trubek, které odvádějí přebytečnou vodu mimo areál a chrání tak stavby i vegetaci před podmáčením.

V centrální části zahrady vzniklo jezírko o objemu přibližně 90 m³, které slouží nejen jako estetický prvek, ale také jako retenční nádrž pro zachytávání dešťové vody. Tato voda je následně využívána k zavlažování zeleně, čímž se ročně ušetří přibližně 35 % pitné vody. Na ploše zahrady bylo vysazeno více než 120 stromů, převážně ovocných druhů, které odkazují na historickou funkci štěpnice. Dále bylo založeno asi 2 000 m² trvalkových záhonů a květnatých luk, které podporují biodiverzitu a přirozený výskyt opylovačů. Součástí opatření je i automatický závlahový systém o délce rozvodů přes 500 metrů, který zajišťuje rovnoměrnou distribuci vody.

V západní části areálu byl obnoven refektář, jehož klenba z roku 1707 byla staticky zajištěna a restaurována, přičemž plocha této historické místnosti činí přibližně 250 m². Budova kláštera celkově nabízí více než 4 000 m² užitné plochy, která je dnes využívána pro kulturní, vzdělávací a komunitní aktivity. Ve druhém nadzemním podlaží se nachází základní umělecká škola a knihovna, které dohromady denně navštíví kolem 300 lidí. V zahradě bylo instalováno kryté pódium o velikosti 80 m², které umožňuje pořádání koncertů a společenských akcí. Specifickým prvkem je vodní instalace v kašně, která pomocí Morseovy abecedy vizuálně zobrazuje motto piaristů „Zbožnost a vzdělání“.

Dolní část zahrady, nazývaná „hravá zóna“, má rozlohu přibližně 3 500 m² a obsahuje suché koryto potoka dlouhé asi 70 metrů, které slouží jako herní i estetický prvek. Tento „suchý potok“ je tvořen kamenným ložem a výsadbou květin, což simuluje přirozený vodní tok bez nutnosti trvalého přívodu vody. Celý areál je doplněn o více než 600 metrů cest z přírodních materiálů, které respektují historickou kompozici. Ohradní zeď byla zrekonstruována v délce cca 180 metrů a stabilizována proti dalšímu rozpadu. Projekt také zahrnoval výsadbu bylinné zahrady o ploše 250 m², která slouží jak edukativním, tak relaxačním účelům.

Celkově je areál navržen jako multifunkční prostor kombinující historickou obnovu s moderními principy udržitelnosti, jako je hospodaření s vodou, podpora biodiverzity a komunitní využití. Díky těmto opatřením se podařilo vytvořit prostředí, které je nejen esteticky hodnotné, ale také ekologicky stabilní a funkční pro každodenní využití veřejností.

Revitalizace zahrady má výrazný sociální přínos, protože vytváří prostor pro setkávání lidí všech generací, pořádání kulturních akcí i komunitních aktivit. Ekonomický efekt se projevuje zvýšenou atraktivitou místa, což může podpořit turistický ruch a lokální podnikání. Z hlediska vzdělávání projekt navazuje na piaristickou tradici „Zbožnost a vzdělání“ a nabízí prostředí pro rozvoj myšlení, inspirace i neformálního učení. Kulturní a etický přínos spočívá v obnově historických hodnot, posílení vztahu k místu a podpoře sdílení různých názorů a myšlenek.

Piaristická zahrada

Park roku

Obnova piaristického kláštera a zahrady nepřímo reaguje na klimatická rizika spojená zejména se suchem, přehříváním městského prostředí a přívalovými dešti. Vytvoření rozsáhlé zelené plochy s trávníky, trvalkami, ovocnými stromy a bylinkovou zahradou pomáhá zadržovat vodu v krajině a zmírňovat dopady sucha. Jezírko s fontánou přispívá k ochlazování mikroklimatu a zvyšuje vlhkost vzduchu, čímž omezuje efekt městského tepelného ostrova během vln horka. Vegetace zároveň zpomaluje odtok dešťové vody a snižuje riziko lokálních záplav při přívalových srážkách. Výsadba stromů navíc poskytuje stín a zlepšuje tepelný komfort návštěvníků. Projekt tak předchází degradaci městského prostředí a zvyšuje jeho odolnost vůči klimatickým extrémům. Volba těchto opatření vychází z potřeby adaptovat historický areál na současné klimatické výzvy při zachování jeho kulturní hodnoty.

Výchozí stav zahrady byl velmi degradovaný a bez dochovaných historických prvků. Z původní podoby se zachovala pouze rozpadající se ohradní zeď, jinak chyběly jakékoliv prostorotvorné či funkční prvky. Zahrada byla dlouhodobě využívána spíše účelově (studenty, učilištěm, příležitostně muzeem), nikoliv systematicky udržována či koncepčně rozvíjena. Návrh proto vycházel pouze z historických pramenů a požadavků investora.

Největší výzvou byla absence dochovaných konstrukcí, což výrazně omezovalo možnost přesně navázat na původní prostorové uspořádání. Historické prameny byly často neúplné nebo si vzájemně odporovaly, takže bylo nutné interpretovat je s určitou mírou nejistoty. Komplikace přinášel také technický stav dochované ohradní zdi, která vyžadovala stabilizaci a citlivý přístup při obnově. Během realizace bylo navíc nutné sladit památkové požadavky s aktuálními funkčními nároky investora, což vedlo k řadě kompromisních řešení.

S odstupem času lze konstatovat, že zahrady obstály na výbornou a potvrdily svou kvalitu i životaschopnost. Postupně se však ukazuje, že některé prvky z jejich kompozice vymizely, zejména cibuloviny, kterých bylo v minulosti vysazeno několik tisíc kusů. V současnosti proto přistupujeme k jejich systematickému dosazování a obnově.

Bylinková zahrádka prošla v roce 2025 kompletní revitalizací, která jí navrátila plnou funkčnost i estetickou hodnotu. V roce 2026 plánujeme realizaci rekonstrukce živých plotů ze zimostrázu, který je ve značné míře napadán zavíječem zimostrázovým. Tyto porosty budou postupně nahrazeny odolnějšími druhy, konkrétně Cornus mas a Cornus ‘Kelsey’, jež lépe odpovídají současným nárokům na udržitelnost a dlouhodobou stabilitu výsadeb.