Liniová zeleň (aleje, doprovodná zeleň,…)

Jedná se o jednořadý nebo víceřadý pás vegetace, případně pás podél vodních toků, ploch, komunikací a pozemků. Je tvořen stromy, keři a bylinnými složkami. Svou existencí – produkce kyslíku, pohlcování oxidu uhličitého (CO₂), zastíněním půdního povrchu, odpařováním vody apod. zlepšuje mikroklima prostředí a zabraňuje vzniku vodních přehřívání krajiny. Významnou funkcí je také vytváření životních podmínek pro různé druhy živočichů a vytváří historickou stopu utváření krajiny člověkem.

Má doprovodný, ekostabilizační, ochranný, krajinotvorný a historický charakter. Z hlediska funkce sem patří:

• stromořadí – řada zpravidla pravidelně rozmístěných stromů,
• alej – dvojitá řada stromů stejného stáří, stejného nebo různého druhového složení ve stejném sponu a vzdálenosti od cesty, která prochází jejím středem,
• stromové víceřadí – 2 až 3 řady stromů s nepravidelným sponem, s průmětovou šířkou koruny 5 – 10 m,
• pás – víceřadá výsadba nebo přirozeně se vyskytující společenstvo stromů s průmětovou šířkou koruny 10 – 30 m,
• stěna – formace hustých stromů a keřů kompaktního vzhledu s nepravidelnou vnitřní strukturou, šířkou 3 – 5 m a výškou nad 2 m,
• ochranný lesní pás – porost stromů, keřů a bylinné vegetace s výškou porostu nad 3 m a šířkou 10-50 m; příkladem je větrolam (popsán v kartě „Větrolamy“),
• břehové porosty – tvoří doprovodnou vegetaci vodních toků a ploch.

Veškerá výsadba je realizována podle předem vypracovaných projektů, které jsou v souladu s platnými územními plány obcí, komplexními pozemkovými úpravami a projekty ÚSES. Tím je zajištěna nejen návaznost na celé územní plánování krajiny, ale také vhodná druhová skladba vysazovaných dřevin. Při zpracovávání projektové dokumentace je snaha zpracovatelů o vhodné umístění jednotlivých vysokokmenných stromů tak, aby nedocházelo k jejich poškození těžkou zemědělskou technikou, například dostatečným odstupem výsadby od krajnice vozovky, okraje pole a také sjezdů na pozemky. Není–li dostatečný prostor pro průjezd a údržbu cest a kanálů, je výsadba realizována vždy pouze z jedné strany tak, aby převládající stín z budoucích stromů padal na stavbu a nesnižoval tím úrodnost sousedního pozemku.

Volba taxonu (druhu) musí být primárně v závislosti na (mikro)klimatu, půdních podmínkách, typu výsadby a schopnosti jedince na stanovišti přežít.  Do krajiny především je třeba vycházet z druhové skladby domácích dřevin. S ohledem na specifické podmínky je dobré všímat si „přirozených biotopů“ a druhové skladby dřevin či bylinných druhů. Obecně lze říci, že to, co roste na různých typech stanovišť (mez, potok, mokřad, skalnatý výstupech, osluněný/stinný svah, atd.), je dobrým indikátorem potenciálních navržených výsadeb.

Vhodné je rovněž vycházet z potenciální přirozené vegetace a dřevin domácího původu vyskytujících se v okolí.

Vhodný sortiment dřevin a rostlin do krajiny je třeba vybírat:

• dle polohy (nadmořské výšky lokality),
• dle specifických půdních a vláhových poměrů jednotlivých lokalit,
• dle regionu (typické druhy pro určité oblasti, chráněná území apod.), druhy odpovídající přirozené skladbě v regionu,
• dle záměru (použití ovocných a „okrasných“ druhů),
• dle typu výsadeb (aleje, plošná výsadba, sad),
• dle technologie založení (lesnickým způsobem, sadovnickým, kombinací).