V minulém století byly mokřady vnímány jako nehostinná a nevyužitelná území, která představovala překážku pro zemědělství i rozvoj sídel. Zejména v průběhu 20. století probíhalo masivní a systematické odvodňování krajiny, kdy pomocí hustých sítí melioračních trubek a narovnávání toků byla voda z těchto „bažin“ co nejrychleji odváděna pryč. Cílem bylo získat novou ornou půdu a  aby se získala nová orná půda. Tento přístup sice krátkodobě zvýšil produkci, ale drasticky narušil přirozený koloběh vody, způsobil pokles spodních vod a vedl k postupnému vysychání celých regionů.

U příležitosti Světového dne mokřadů si připomínáme, jak zásadně se změnil náš pohled na vodu v přírodě. Mokřady dnes vnímáme jako přirozenou houbu, která je v krajině schopná zadržet dešťové srážky a pomáhá tak tlumit riziko povodní. V horkých dnech mokřady vodu zase postupně uvolňují, čímž zmírňují dopady sucha. Mokřady také plní v krajině také funkci „ledvin“, protože vodu přirozeně čistí a díky odparu fungují jako přirozená klimatizace svého okolí. Namísto dřívější snahy vodu z území co nejrychleji odvést dnes tůně a rašeliniště aktivně obnovujeme – jsou totiž klíčem k naší adaptaci na měnící se klima.

 Inspirujte se příklady dobré praxe, které ukazují, jak mokřady v krajině úspěšně fungují.