Strategické dokumenty v oblasti klimatu

Světová úroveň

Nejpozději koncem 80. let 20. století byla změna klimatu identifikována jako vážný celosvětový problém způsobený člověkem a postupně začal vznikat mezinárodní právní a strategický rámec pro boj se změnou klimatu. Mezi klíčové celosvětové dohody patří přijetí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (dále jen „Úmluva“) na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992, která položila základ mezinárodnímu právnímu rámci ochrany klimatického systému Země. Česká republika Úmluvu ratifikovala dne 7. října 1993.

Nejvýznamnějším protokolem přijatým k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu je tzv. Kjótský protokol (dále jen „Protokol“), který byl přijat v roce 1997.  Země se v Protokolu zavázaly do konce prvního kontrolního období (2008-2012) snížit emise skleníkových plynů nejméně o 5,2 % ve srovnání se stavem v roce 1990. V roce 2012 byl schválen tzv. Dodatkem z Dauhá, kterým bylo prodlouženo období platnosti závazků vyplývajících z Kjótského protokolu až do roku 2020.

Vedle Kjótského protokolu, zaměřeného na snížení emisí skleníkových plynů a ratifikovaného Českou republikou v roce 2001, je z pohledu adaptace na změnu klimatu zásadní Pařížská dohoda (dále jen „Dohoda). Tato Dohoda byla přijata smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v prosinci 2015. Dohoda provádí ustanovení Úmluvy a po roce 2020 nahradila předtím platný Kjótský protokol.

Výtah důležitých bodů vybraných z Dohody:

• Článek 2

Cílem této dohody, která podporuje provádění úmluvy včetně jejího cíle, je zlepšit globální reakci na hrozby změny klimatu, a to v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby, mimo jiné pomocí:

1. udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, a uznání, že by to výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu;
2. zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin;
3. sladění finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

• Článek 7

Smluvní strany stanovují globální adaptační cíl zahrnující zvyšování adaptační kapacity, posilování odolnosti a snižování zranitelnosti vůči změně klimatu s cílem přispět k udržitelnému rozvoji a zajistit přiměřenou reakci v oblasti adaptace v souvislosti s teplotním cílem uvedeným v článku 2.

Za významný milník je též označována 3. světová konference o snižování rizika katastrof, která se konala v roce 2015 v japonském Sendai, kde byl přijat Rámec pro snižování rizika katastrof Sendai 2015-2030. Rámec ze Sendai zakotvuje sedm hlavních cílů v oblasti prevence katastrof, připravenosti na ně a posilování resilience.

Rovněž je pro problematiku adaptace zásadní přijetí Agendy 2030, jejíž součástí je 17 Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals, SDGs) a 169 specifických podcílů, které mají členské státy OSN naplnit do roku 2030. Ústředním heslem Agendy 2030 je „Leave no one behind“ (Neopominout nikoho). Do podmínek České republiky ji převádí Strategický rámec Česká republika 2030 přijatý vládou v roce 2017.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zpracovala environmentální výhledy predikující planetární vývoj až do roku 2050 s cílem zjistit, co by pro životní prostředí mohly znamenat demografické a ekonomické trendy, pokud svět nepřijme ambicióznější přístup k ochraně životního prostředí – Environmentální výhled do roku 2030 a Výhled OECD v oblasti životního prostředí do roku 2050.

Evropská úroveň

Na úrovni Evropské unie je problematika adaptace na změnu klimatu zakotvena v několika strategických dokumentech, které určují směr i pro národní a regionální politiky. Zásadními z nich jsou Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal, 2019) a Evropská strategie přizpůsobení se změně klimatu (2021). Oba dokumenty představují základní rámec, na který navazuje adaptační politika České republiky a tím i adaptační strategie Moravskoslezského kraje.

Zelená dohoda pro Evropu, zveřejněná Evropskou komisí v prosinci 2019, představuje odpověď na klimatickou a environmentální krizi, která patří k největším výzvám současnosti. Dohoda je novou strategií růstu pro Evropskou unii: jejím cílem je proměnit EU v prosperující a spravedlivou společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou, efektivně využívající zdroje a dosahující klimatické neutrality do roku 2050. Zelená dohoda vychází z přesvědčení, že snižování emisí a adaptace na změnu klimatu musí probíhat ruku v ruce. Vedle mitigace se proto zaměřuje na zvyšování odolnosti společnosti a ekosystémů vůči dopadům změny klimatu. Obsahuje celou řadu provázaných iniciativ, jako je Evropský klimatický zákon, Strategie EU pro biodiverzitu do roku 2030, strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ (Farm to Fork), balíček legislativních návrhů „Fit for 55“ a další rámcové strategie zaměřené na přírodní zdroje, zemědělství, energetiku či oběhové hospodářství. Dohoda přitom klade důraz na spravedlivý přechod a na to, aby transformace byla inkluzivní a nezhoršovala sociální nerovnosti.

Na Zelenou dohodu přímo navazuje Evropská strategie přizpůsobení se změně klimatu, přijatá Evropskou komisí 24. února 2021 (COM/2021/82 final). Tento dokument vymezuje, jak se může Evropská unie přizpůsobit nevyhnutelným dopadům změny klimatu a stát se klimaticky odolnou do roku 2050. Navazuje přitom na první adaptační strategii EU z roku 2013 a reflektuje její vyhodnocení, které probíhalo v roce 2018. Nová strategie má čtyři hlavní cíle: učinit adaptaci chytřejší, rychlejší a systematičtější a zároveň posílit mezinárodní spolupráci.

Chytřejší adaptace znamená, že opatření musejí vycházet z kvalitních dat a hodnocení rizik, která budou dostupná širokému spektru uživatelů – od obcí a domácností přes podniky až po zemědělce. Strategie proto posiluje sběr a sdílení údajů o klimatických rizicích a rozvíjí platformu Climate-ADAPT jako evropské znalostní centrum pro adaptaci. Rychlejší adaptace je nezbytná proto, že dopady změny klimatu se již naplno projevují. Strategie proto podporuje rychlé zavádění opatření, která pomohou snižovat klimatická rizika, chránit obyvatelstvo a infrastrukturu a zajistit dostupnost sladké vody. Systematičtější adaptace vychází z toho, že změna klimatu zasahuje všechny úrovně společnosti i hospodářství, proto musí být opatření napříč sektory a politikami. Evropská komise proto zdůrazňuje začleňování adaptace do makrofiskální politiky, podporu přírodě blízkých řešení a posilování lokálních adaptačních strategií. Poslední prioritou je posílení mezinárodní dimenze, kdy EU navýší podporu klimatické odolnosti i mimo své území prostřednictvím financování, spolupráce a sdílení zkušeností.

Právním ukotvením klimatických cílů EU se stal Evropský klimatický zákon přijatý v roce 2021. EU se v něm zavázala k dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a ke snížení svých skleníkových plynů o 55% oproti roku 1990 do roku 2030. Nestanovuje však jasné cíle pro jednotlivé členské státy. Kromě ochrany klimatu se toto nařízení věnuje i přizpůsobení se změně klimatu , konkrétně v Článku 5 . Výtah důležitých bodů vybraných z Článku 5:

1. Příslušné orgány Unie a členské státy zajistí trvalý pokrok při zvyšování adaptační kapacity, posilování odolnosti a snižování zranitelnosti vůči změně klimatu v souladu s článkem 7 Pařížské dohody.
2. Členské státy přijmou a provádějí s přihlédnutím ke strategii Unie k přizpůsobení se změně klimatu uvedené v odstavci 2 tohoto článku vnitrostátní adaptační strategii a plán založené na důkladných analýzách změny klimatu a zranitelnosti vůči ní a na posouzení dosaženého pokroku a ukazatelích v této oblasti, přičemž by měly vycházet z nejlepších dostupných a nejaktuálnějších vědeckých poznatků.

Důležitým dokumentem, který výrazně ovlivňuje proces adaptace v ČR je Nařízení o obnově přírody (EU) 2024/1991, které vstoupilo v platnost 18. srpna 2024 a představuje první celoevropský právně závazný rámec pro obnovu ekosystémů. Jeho cílem je zvrátit trend úbytku biodiverzity, zvýšit odolnost krajiny a posílit příspěvek ekosystémů k adaptaci na změnu klimatu.

A právě nejaktuálnější vědecká zjištění o průběhu změny klimatu naleznete v „Hodnotících zprávách IPCC“, které vydává Mezivládní panel pro změnu klimatu (The Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC). Českou republiku v Mezivládním panelu pro změnu klimatu zastupuje RNDr. Radim Tolasz, Ph.D., klimatolog z Českého hydrometeorologického ústavu. Hodnotící zprávy v českém jazyce lze dohledat na stánkách Ministerstva životního prostředí. Pro oblast adaptace je zásadní příspěvek Pracovní skupiny II k Šesté hodnotící zprávě (AR6) „Dopad, adaptace a zranitelnost“. Detailní informace o změně klimatu naleznete také na stránkách: Fakta o klimatu.

V roce 2023 vydala Evropská komise sdělení „Pokyny k adaptačním strategiím a plánům členských států 2023/C 264/01“. Dokument poskytuje inspiraci a popisuje jednotlivé kroky, kterým je důležité se věnovat nejen v rámci tvorby vlastní adaptační strategie.

Národní úroveň

Základním rámcem pro adaptaci České republiky na změnu klimatu je Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR – 1. aktualizace pro období 2021–2030, schválená vládou v roce 2021. Dokument navazuje na mezinárodní a evropské politiky a vymezuje vizi, cíle a opatření, jejichž cílem je zvýšit připravenost ČR na probíhající klimatické změny. Strategie pracuje se sedmi hlavními projevy změny klimatu relevantními pro naše území – dlouhodobým suchem, povodněmi a přívalovými srážkami, vydatnými dešti, postupným zvyšováním teplot, extrémními horky, silným větrem a požáry vegetace – a hodnotí jejich dopady na jednotlivé sektory společnosti i přírody.

Strategie formuluje strategický cíl – zvýšit odolnost a připravenost ČR na změnu klimatu – a dále jej rozpracovává do pěti specifických cílů. Ty se týkají zejména hospodaření v lesích a zemědělství, vodního režimu v krajině a vodního hospodářství, ochrany biodiverzity a ekosystémových služeb, zdraví a hygieny obyvatel, urbanizovaného prostředí, cestovního ruchu, průmyslu a energetiky, dopravy, kulturního dědictví i zajištění bezpečného prostředí.

Implementačním nástrojem je Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (NAP AZK), který se zpracovává na pětileté období. Rozpracovává rámec opatření uvedený ve strategii do konkrétních úkolů, kterým přiřazuje gesci, termíny plnění, vazbu na jednotlivé projevy změny klimatu a zdroje financování. Současný akční plán obsahuje 322 úkolů a je platný do roku 2025; následně je připravována jeho aktualizace. Zatímco akční plán se obnovuje v pětiletém cyklu, samotná adaptační strategie je aktualizována každých deset let.

Moravskoslezský kraj

Z hlediska dopadů změny klimatu patří obyvatelé Moravskoslezského kraje (MSK) ke středně ohroženým, což je dáno zejména variabilitou přírodních podmínek. Adaptační strategie MSK na dopady změny klimatu přijatá v lednu 2020 uvádí následující hlavní rizika:

• Snížení pobytového komfortu a zdravotní rizika pro zranitelné skupiny obyvatel zejména v městském prostředí
• Ohrožení životů a majetku díky mimořádným událostem, škody na hospodářství a veřejné infrastruktuře
• Sucho a snížení zásoby vody v půdě, stres suchem, snížení průtoků ve vodních tocích, pokles hladin vodních zdrojů.
• Riziko snížení kvality povrchových vod v důsledku vyšších teplot.
• Ekonomické ztráty v důsledku zhoršení sněhových podmínek a snížení atraktivity horských lyžařských areálů.

Některá z uvedených rizik se díky silné urbanizaci území, přítomnosti rozsáhlých ploch po těžbě (pohornická krajina), nebo existenci periferních oblastí (např. Osoblažsko) lokálně kumulují a dále násobí specifickými problémy jako jsou sociální struktura, vyšším míra nezaměstnanosti, kvalita životního prostředí a další.

Pokud nebudou dopady změny klimatu řešeny, mohou mít dalekosáhlé důsledky v regionu a ovlivnit (zpomalit) i průběh hospodářské restrukturalizace. Posilování klimatické odolnosti je nezbytným předpokladem pro transformaci regionu s obrovskou uhlíkovou stopou na region orientovaný na nízkouhlíkovou ekonomiku.

Realizací adaptačních opatření se zlepšuje životní prostředí ve městech i v krajině, zavádění nízkouhlíkových technologií zase napomáhá transformaci průmyslu a podnikání. Obojí napomáhá rozvoji zelených technologií a inovací, ve kterých chce dlouhodobě MSK dosahovat ambiciózních výsledků ve středoevropském měřítku. Tento přístup napomáhá zlepšovat image regionu a zároveň podporuje ekonomický rozvoj MSK s respektem k principům udržitelného rozvoje. Za tímto účelem má kraj od roku 2024 tzv. Roadmapu bezemisního MSK nebo Strategii rozvoje vodíkových technologií v MSK.