Architekti plochu koncipovali jako rozvinutý přírodní kompaktní koberec, jehož podstatou je zdůraznění a využití dynamických přírodních změn, různorodých, někdy protichůdných a v čase proměnlivých. Zahrada se dělí do šesti tematických částí: Divoké záhony zahradní a botanické, Zahrada metamorfóz, Suchomilné záhony, Kamenná zahrada, Kuchyňská zahrada. Náměty čerpali na místech typických pro industriální Ostravu – na výsypkách, hladách, opuštěných kolejových vlečekách apod.
Plocha obdélníkové zelené střechy činí přibližně 2000 m2 a dělí ji trojice dřevěných mol. V podélné ose prochází zahradou chodník z nepravidelně rozložených ocelových pororoštů prosypaných ocelovými zbytky z kovovýroby, po okrajích se terén mírně zvedá. Součástí zahrady jsou štěrky a kameny z godulského pískovce pocházející z nedalekých lomů. V prostoru se nachází také staré kmeny stromů, které rostly v blízkém okolí. Kmeny postupně rozkládají houby, a tak se proměňují v půdu pro nové rostliny. Proces ještě urychluje využití umělé vodní mlhy.
Při výběru druhů rostlin pro nízkou mocnost substrátu architekti spolupracovali s Adamem Barošem z Výzkumného ústavu v Průhonicích. Mísí se zde zahradní kultivary vedle botanických druhů a kuchyňských bylin, trvalky s travinami a cibulovinami. Rostliny se vzájemně doplňují a kvetou od února do pozdního podzimu. K zalévání zahrady se používá dešťová voda svedená ze střechy do retenčních nádrží o kapacitě až 30 tisíc litrů vody. Prostřednictvím čerpadla, hadic a trysek se dostává k rostlinám.