Ladův park v Radvanicích

Území je řešeno jako přírodě blízký park se dvěma základními částmi – plochou se stávajícím porostem dřevin a otevřenější částí s trávníkem a loukami. Stávající vegetace byla zachována a upravena tak, aby se prostor zpřístupnil bez ztráty jeho přírodního charakteru. Periodicky podmáčená místa překonávají povalové chodníky, vstupy do území doplnila dřevěná schodiště a další pěší propojení tvoří štěrkové či štěpkové cesty.

Koryto stávajícího toku bylo rozšířeno do menší periodické tůně obklopené vlhkomilnou vegetací. V parku přibylo 9 ovocných stromů, 7 vrb a další 4 stromy ve volné ploše, dále skupiny keřů, parkové a luční trávníky. Nízké vrby jsou využity také jako živé herní prvky – například tunel a kopule. Pro děti jsou doplněny dřevěné modely zvířat a terénní modelace, které mohou v zimě sloužit k sáňkování. Přírodní mobiliář tvoří lavičky, stoličky a další prvky z masivního dřeva. Veřejně dostupné zdroje neuvádějí přesnou rozlohu řešeného území.

Projekt reaguje především na přehřívání zastavěného území, potřebu zadržovat srážkovou vodu a podporovat biodiverzitu. Původní lokalita byla podmáčená, zanedbaná a obtížně přístupná, přesto měla díky vodě a vzrostlé vegetaci výrazný přírodní potenciál. Revitalizace proto území neodvodňuje, ale naopak pracuje s přirozenou vodou: rozšířením koryta vznikla periodická tůň, doplněná vlhkomilnou vegetací a vrbami. Vodní a vegetační prvky pomáhají zadržovat vodu, ochlazovat mikroklima během horkých dnů a posilovat ekologickou stabilitu. Současně projekt zlepšuje dostupnost zeleného veřejného prostoru v lokalitě zatížené intenzivní automobilovou dopravou.

Před revitalizací šlo o okrajovou a dlouhodobě nevyužívanou zelenou plochu u frekventované křižovatky. Území bylo místy podmáčené, obtížně průchodné, zatížené navážkami a zarostlé náletovou vegetací. Přirozený vodní režim a stávající dřeviny sice vytvářely cenný přírodní základ, lokalita však nebyla bezpečně ani pohodlně přístupná veřejnosti a neposkytovala vybavení pro pobyt či rekreaci.

Po dokončení stavby je plánována následná péče v území v hodnotě přibližně 0,6 mil. Kč. Zahrnuje zejména péči o nové výsadby, louky a trávníky, vrbové prvky, vlhkomilnou vegetaci a vodní tůň, stejně jako kontrolu a údržbu chodníků, schodišť a přírodního mobiliáře. Ve veřejných zdrojích není uveden samostatný roční rozpočet běžného provozu po skončení následné péče.

Ve veřejně dostupných podkladech nejsou popsány porovnávané varianty řešení. Z návrhu je však zřejmé, že autoři zvolili cestu maximálního využití stávajících podmínek: zachování přírodního rázu, práce s původním terénem a podmáčením, rozšíření toku do tůně a šetrné zpřístupnění mokřejších částí pomocí povalových chodníků. Projekt tak místo plošného odvodnění nebo intenzivního zpevňování území využívá vodu a vegetaci jako hlavní kvalitu lokality.

Hlavními limity návrhu byly periodicky podmáčené části, výrazné terénní převýšení a bezprostřední sousedství frekventované křižovatky. Návrh zároveň musel zachovat přírodní charakter plochy a stávající bylinné patro, proto byly pro mokrá místa zvoleny vyvýšené dřevěné chodníky a citlivé pěší trasy. Výzvou bylo také zpřístupnit dříve obtížně průchodný prostor a současně využít vodu, navážky a členitý terén jako součást výsledného konceptu. Ve veřejných zdrojích nejsou popsány mimořádné problémy během samotné realizace.

Park byl dokončen a zpřístupněn teprve v srpnu 2026, proto zatím nejsou k dispozici dlouhodobé provozní zkušenosti ani výsledky monitoringu. Již při otevření je patrné, že dříve obtížně přístupná lokalita je díky schodištím, chodníkům a pobytovým prvkům využitelná pro rekreaci. Dlouhodobě bude vhodné sledovat zejména chování periodické tůně, stabilitu mokřadní vegetace, ujímavost nových dřevin a provozní náročnost živých vrbových prvků a povalových chodníků.